Oficiální stránky skupiny Past
Postřehy, komentáře a vysvětlivky
Úvodní doprovodné slovo
V této sekci si můžete najít všelijaké postřehy, které mají potřebu jednotliví členové Pasti sdělit návštěvníkům těchto stránek. Někdy to mohou být i vysvětlivky něčeho, například pojmu horofolk, který jsme asi vymysleli nebo nevím, kde jinde by se vzal :-)Srdcem Talentů - benefiční trojkoncert Ostrava-Praha-Brno: 18.3.- 25.3.- 1.4.2017
Poslední benefiční megakoncert dozněl a všichni se rozjeli do svých domovů. Většině účinkujících přijde zvláštní, že se tím série koncertů uzavřela. Svědčí o tom řada ohlasů, pochvalných článků a vzkazů mezi kapelami i diváky. Já osobně mám pocit, jako bych se měla za měsíc, za dva přichystat a jet nanovo. S každým společně odehraným koncertem se toto společenství muzikantů, finalistů Talentu, čím dál víc vzájemně propojovalo. Vzhledem k tomu, že účinkující přijeli ze všech možných koutů naší republiky, nebyla vždy možnost potkat se na všech třech vystoupeních. Leckdy jsme se jen míjeli na schodech pódia anebo jsme neměli dost času podebatovat. Poslední vystoupení v Brně však prohloubilo vazby těch, kteří uzavřeli vzájemná přátelství již na začátku a navázalo kontakty těch, kteří k tomu dosud neměli příležitost.Brněnské finále mělo slavnostní ráz, jelikož jsme měli možnost předat Lukášovi, v jehož prospěch se benefice konala, 93.000,- Kč v hotovosti a věcný dar v hodnotě 32.000,- Kč. Všichni byli šťastní, že se podařilo vybrat částku, která pomůže k úhradě vysokých nákladů na lékařské zákroky. Lví podíl na tom má obrovské organizační nasazení členů kapel Marod, Hot Dog Band a jejich přátel. Osobně je obdivuji, jelikož sama nemám takové schopnosti. Velký dík patří také sponzorům a publiku, bez kterého by byla všechna snaha marná.
Nemohla jsem si nevšimnout jedné věci, a to zejména v Brně. Koncertů se často účastnili lidé se zdravotním postižením. Málokdo z nich má patrně sám na rozdávání a přesto přišli, projevili účast a přispěli. Jejich osobní prožitky je nutkají k soucitu s druhým člověkem, čehož si na nich upřímně cením. Jsem každopádně ráda, že jsem měla možnost poznat všechny účinkující, kteří ochotně souhlasili zahrát bez nároku na honorář a úhradu nákladů. Bylo mi mezi nimi opravdu dobře. Snad možná i proto, že dokázali dát najevo, že muzika není jen o kšeftu, popularitě a strategii. Arwína
Klíčový pojem, který je třeba vyjasnit - co je to vlastně horofolk
Horofolk je náš vlastní hudební styl, který vyplývá v podstatě z historických událostí. Když jsme začali jako parta kolem roku 2002 jezdit na Šumavu, do Beskyd, Jeseníků atd., tak jsme ještě nebyli hudebně aktivní. Vlastně jsme se teprve učili první akordy na omlácené španělky. Zkrátka jsme začali jezdit napřed do našich malebných hor, hrozně nás to chytlo, tak nám kamarád z té party (posléze náš kontrabasista) nabídl jako zkušenější cestovatel větší horský výlet, tedy rumunské Karpaty. A protože kombinace trampské výbavy v báglu a opuštěných Karpat nás naprosto utvrdila v tom, co chceme dále dělat, tedy procourat všechna opuštěná pohoří od nás na východ, nabírali jsme čím dál víc úžasných zážitků a dojmů. Posléze jsme je tedy začali přenášet do našich písní. Náš první "hit" mezi přáteli byla skladba "Do hor", přezdívaná "Placatá svačina" je ze skutečné výpravy, kdy jsme přešli napříč po hřebeni celé Jeseníky, spali v bouřkách pod převisy atd. Následovala například skladba "Kirkja", což je jméno skutečné hory, špičaté jako Matterhorn, hory ležící v Norsku v pohoří Jotunheimen, kam jsme se vypravili ihned po akci do Rumunska. Od té doby jsme prošli pěšky s batohem a stanem velmi mnoho pohoří a hor, od ruského polárního Uralu až po Korsickou vyhlášenou dálkovou GR20. A být bohatší a zajištění, tak bychom asi po horách chodili místo zaměstnání. Chodíme dodnes a doufáme že plamen inspirace, ať už z velkých pustých hor na východě či malých vandrů, čundrů a toulaček po lesích a skalách českých jen tak nevyhasne a horofolk v našem podání bude dál těšit posluchače. V.Co znamená pojem "být v pasti" respektive v Pasti
Teď možná zmatu i pamětníky Pasti z jejích začátků, kdy to byla pouze parta lidí co si hráli zpívané, jelikož pojem je sám o sobě starší. Kdysi jsme s mým bratrancem jezdili na motorkách, ještě než jsem přesedlal na pěší turistiku a horofolk. A on měl prostě rád slovo past. Takže místo "ty jsi debil" říkal "ty jsi v pasti", místo "vůbec tomu nerozumím" říkal "to je nějaká past" a na motorce měl samolepku "soutěžím o titul jsem furt v prdeli" ale říkal že soutěžím o titul "jsem furt v pasti". Takže i já jsem se brzo nakazil pastitidou a začal jsem být permanentně v pasti, furt a ze všeho. A když se začalo tedy řešit mezi kamarády, kam se to samozřejmě rychle rozšířilo, jak si budem jako první hudební sestava říkat, tak samozřejmě Past, jelikož "všichni jsme ze všeho v pasti" tak proč ne rovnou v Pasti. A tam jsme zůstali dodnes. Krásně se to potvrdilo při našem nedávném úspěchu na portě v Hořovicích, jelikož od jednoho z kamarádů z našeho fanklubu v Kolíně přišel následující email "To jsem z toho bloudivej brzdař :-) Musí to být fajn džob, hrát v Pasti. To je jasný jak facka! Mám rád ty chvíle, když géčko neladí a trajdy copatý duněj na kládě korytem :-)". Kromě jeho fandovství k Pasti, je tu ještě patrná náklonnost k muzice kapely Hop Trop. V.Postřeh z Portýra 2015 - aneb musíme se pochválit :-)
Tak to se hezky čte :-)
Reportáž psaná o přestávce
Doby, kdy Ema Destinová zvedala ze sedadel Národní divadlo, patří historii. Jediné oko nezůstalo suché, dokonce ani to v poslední řadě, aniž by byla umělkyně nucená použít mikrofon. Taky kde by ho vzala ... Ale když už ten mikrofon pak byl a všichni si ho oblíbili, přišel čas nahrávek a playbacků. A hned bylo všechno veselejší. Co nestihly hlasivky, s tím si poradila technika. První malý švindl ve snaze o hodně zábavy s minimem práce. Dneska už není běžný, zejména u nekomerční hudby. Ale člověk je zvídavý a vynalézavý, takže postupem času zdokonalil způsob nahrávání. Počet „desek“ byl měřítkem popularity, která byla stále ještě synonymem kvality. To platilo do chvíle objevení digitálního záznamu. Zjednodušilo samotné nahrávání, postupně obohacované možností rozličných kouzel a čárů, zjednodušilo se i šíření hudebního materiálu. Internet má nedozírné možnosti. Je to fantastická věc. Stejně tak, jak je člověku technický pokrok k užitku, degraduje občas jeho schopnosti tím, co mu nabízí.Každého umělce ovlivňuje snaha o úspěch, který je ve svém počátku nevinný a vyplývá z nedostatku obliby a uplatnění. I mnich v jeskyni hraje na svou flétnu hlavně proto, aby ho měl pánbůh rád. Anička chodí do piána proto, aby jí měla ráda maminka, ačkoliv jí to nejde. Maminka zas chodí do piána s Aničkou, aby jí měl rád pan učitel, který jí už dva měsíce hypnotizuje významnými pohledy. A my, coby muzikanti, hrajeme po soutěžích, které nám, trémistům, pravidelně provětrávají trávicí trakty a sbíráme ceny a body, abychom se mohli pochválit na svých webových stránkách a byli žádaní. Nejsme v tom sami, pochopitelně.
První naše zkušenost se sbíráním bodů přišla zhruba rok před tím, než jsme se prvně zúčastnili festivalu Fajf oupn Ér. Kamarádi ze spřátelených kapel nás častovali prosbami o zaslání tzv. „lajků“ po facebooku. Koukala jsem překvapeně, co je to za novinku a vyzvídala po lidech, nenápadně, abych nevypadala jako blbec, abych zjistila, že „lajk“ dostanu, když u mé fotky někdo klikne na „To se mi líbí“. Napřesrok jsme sbírali „lajky“ i my. Štěstí bylo ale třeba postrčit alespoň tak, jak ho postrkovali ostatní a rozeslat patřičný počet mailů a smsek s žádostí o hlasování. Snaha se vyplatila a my se stali finalisty. Úspěch. Tak proč se nepřihlásit do soutěže v rádiu? Do semifinálové desítky nás vybrali z 80 kapel. Úspěch. A protože kapela do mašinerie hudebního byznysu namočená je nadlehčovaná silou rovnající se součtu dílčích úspěchů na jejích bedrech, znovu jsme rozjeli hlasovací derby. Ale protože rádio s celostátním dosahem už je jiný kalibr, než regionální soutěž, nahrazuje tu staré dobré „lajky“ krátká smska do zvláštní sms brány. Ta zaručí, že z každého aparátu, který posluchač vlastní, dostane jeho favorit jen jeden hlas. Chytré a spravedlivé. Ačkoliv to nevyšlo, jak bychom si byli přáli, nezlomil nás neúspěch, pokud se dá nazvat výběr do semifinále neúspěchem. Neváhali jsme a další rok se znovu přihlásili. A zase semifinálová desítka. Herdek, to už není náhoda, plácali jsme se do stehen. Výsledek byl tentýž.
Třetím rokem jsme se do soutěže přihlásili s tím, že už se do toho musíme obout. Ten rok se strhla bitva mnohem krutější, než jsme dosud zažili. Psali jsme, volali, vyzývali a stejně to nebylo nic platné. Ozývali se nám i neznámí posluchači a psali, že pro nás hlasovali, měli zájem o CD. Marně jsem dedukovala, jak to dělají kapely na prvních třech pozicích, když my do agitace vložili značné úsilí a stejně zůstali vzadu. Paradoxně se mi nejvíc líbily kapely, které s námi sdílely pozadí. Co to znamená? Prostě jen to, že kdybych dělala do politiky, svěřila bych vítězné kapele svojí předvolební kampaň. V té soutěžní euforii mi přišel mail od kamaráda Dráta: „ Sorry, Arwíno, ale můj služební telefon je nastavený tak, aby se z něj tyhle sprosťárny nedaly posílat.“ Jak krutá pravda se na mě z těch slov vykutálela... Pokud nemáme tak silnou podporu, anebo snad nedosahujeme kvalit ostatních kapel, nezbývá než snažit se být lepší. Odmítám jen burcovat půl Plzeňského kraje, aby mi dal hlas. I kdyby se mi to podařilo, byla by to lež. Rádi si znovu zasoutěžíme, rádi si poslechneme, co se hraje jinde. Škoda jen, že z webu rádia zmizela infa o kapelách a odkazy na jejich weby, jak tomu dřív bývalo. Pro posluchače by to bylo zábavnější, pro kapely by to znamenalo trochu zasloužené propagace. Ale jak už jsem napsala, internet je úžasná věc... Arwína.
Výstřižek z Hámoťe, aneb jak jsme zapůsobili v semifinále soutěže Notování konaném v březnu 2017 v Praze
Díky Balíku, tvá slova jsou pro nás dalším motorem :-)